Příběh paní Ludmily, které pečovatelská služba pomáhá s péči o maminku

25. února 2022

Pečovatelská služba Diakonie Valašské Meziříčí pečuje o maminku paní Ludmily. Paní Ludmilu jsme požádali, zda by se s námi mohla podělit o svůj příběh a jednoho pátečního odpoledne se uskutečnilo příjemné setkání, ze kterého vám přinášíme rozhovor.

Příběh paní Ludmily, které pečovatelská služba pomáhá s péči o maminku
25. února 2022 - Příběh paní Ludmily, které pečovatelská služba pomáhá s péči o maminku

Proč jste se obrátili na pečovatelskou službu? Co Vás k tomuto rozhodnutí vedlo?
S touto myšlenkou jsme si pohrávali již dřív, když měla maminka závažné zdravotní problémy. Pracuji ve škole a v té době probíhala on-line výuka, tak jsem mohla skloubit práci s péči o maminku. Díky tomu se maminka téměř uzdravila a již stačilo, abych ji občas přišla vypomoci, protože nechtěla do domácnosti pustit nikoho cizího.

Na jaře loňského roku maminku postihla mrtvice, ke které se přidaly další zdravotní komplikace - epileptické záchvaty. Po hospitalizaci v nemocnici a pobytu v hospici CITADELA, jsme se rozhodli o maminku pečovat doma, proto jsme požádali o pomoc pečovatelskou službu Diakonie Valašské Meziříčí. Než se vše vyřídilo, starali jsme se o maminku sami s pomocí soukromé pečovatelky.

S čím Vám pomáhá pečovatelská služba?
Maminka se po zdravotní stránce cítí každým dnem lépe. Pečovatelská služba k ní jezdí třikrát denně. Ráno mamince nachystají snídani a pomůžou ji s ranní hygienou, v poledne přivezou a nachystají oběd. Odpoledne se o maminku většinou staráme my. Dvakrát v týdnu jezdí pečovatelská služba i večer a chystají ji svačinu nebo večeři. Za pečovatelskou službu jsme moc rádi. Je pro nás důležité, aby maminka nebyla přes den sama doma a je pod kontrolou kvůli pádu nebo epileptickým záchvatům.
 
Jak si maminka zvykla na to, že k ní začali chodit z pečovatelské služby „cizí lidé“?
Díky tomu, že nám na podzim pomáhala s péči soukromá pečovatelka, tak si maminka zvykla, že o ni pečuje i někdo jiný než rodina. Pozitivně vnímá i to, že za ní z pečovatelské služby jezdí pokaždé jiný pracovník nebo pracovnice. Ke každé pracovnici si musí přiřadit obličej a informace, což ji pomáhá trénovat paměť, není celý den sama doma a má sociální kontakt i s jinými lidmi než s rodinou. To ji vrací do života.

Jak si s pracovníky pečovatelské služby předáváte informace?
Komunikace funguje bezvadně. Máme nastavený systém - vytvořili jsme si komunikační deník, který máme umístěný v kuchyni. Tam nám mohou napsat, co je třeba. Jestli něco chybí koupit nebo jestli nastal nějaký problém. Pokud se jedná o něco akutního, tak komunikujeme telefonicky. Buď zavolá maminka a dá mi k telefonu pečovatelku nebo volá sociální pracovnice. S komunikací jsme velice spokojení, jak s pečovateli, tak i se sociální pracovnicí.

Naposledy mně dojalo k slzám, že mi na základě toho, že se maminka pečovatelce svěřila, že jsem si zranila koleno, mi sami zavolali a nabídli víkendovou péči o maminku. Je to pro nás veliká pomoc. Pomáhají nám překonat tohle těžké období, kdy o maminku nemůžeme pečovat my.

Co byste chtěli vzkázat lidem, kteří pečují o blízkou osobu a rozhodují se, zda využít pečovatelskou službu?
Vzkázala bych jim, že se není čeho obávat. Paní pečovatelky jsou velice diskrétní, nenarušují intimitu, a nikdy se nestalo, že by maminka měla pocit, že ji zasahují do soukromí. Vědomí, že k mamince někdo přijede dvakrát či třikrát denně, poskytne ji potřebnou péči a popovídá si s ní, mi dává pocit klidu. 
 
Závěrem bych chtěla moc poděkovat všem v Diakonii Valašské Meziříčí. Bez vaší pomoci bychom péči o maminku sami nezvládli. Velice mně dojímá, že jste tak vnímaví, hodní, pozorní a lidští, že jste nám sami od sebe nabídli pomoc. Opravdu si velmi vážím práce, kterou děláte a děkuji za vše, co pro nás děláte.

 

Naše služby můžete podpořit i vy jakoukoliv částkou. Děkujeme, že pomáháte!