Stáže a vzdělávání pracovníků Diakonie za podpory Výboru dobré vůle

2. prosince 2018

Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové podpořil možnosti stáží a vzdělávání pro pracovníky Diakonie ČCE – střediska ve Valašském Meziříčí. Jako první se na dvoudenní stáž do Domácího hospice Tabita Brno vydaly zdravotní sestry. Měly jedinečnou možnost účastnit se poskytování paliativní péče klientům domácího hospice a sdílet dobrou praxi s celým týmem lékařů, sester i psychoterapeutem. Další možnost získat zkušenosti v pečování o lidi v závěru života byla v pobytovém zařízení Hospic CITADELA ve Valašském Meziříčí. V Citadele absolvovali pracovníci pečovatelské služby třídenní stáž, během níž mohli obohatit své zkušenosti z terénních služeb spolu s pracovníky Citadely, kteří mají péči a podporu klientů v závěru života jako hlavní náplň. Třetí vzdělávání v rámci podpory Výboru dobré vůle bylo pro pečovatele, sociální pracovníky poradny pro pečující a pracovníky domácího hospice. Více se dozvíte v článku níže od pracovníka pečovatelské služby Karla Maliny.

Stáže a vzdělávání za podpory Výboru dobré vůle
2. prosince 2018 - Stáže a vzdělávání pracovníků Diakonie za podpory Výboru dobré vůle

Souvislosti paliativní péče

V sobotu 10. listopadu 2018 pro pečovatelskou službu a osobní asistenci proběhl v denním stacionáři Diakonie ČCE Valašské Meziříčí kurz na téma Souvislosti paliativní péče. Lektorka Bc. Renata Kratochvílová Křemenová z Institutu vzdělávání Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR přicestovala až z Tábora. Svým přístupem k tématu, které pro nás není z teoretické a praktické stránky zcela neznámé, a zhodnocenými životními zkušenostmi z přímé péče o klienty v sociálních službách nás dokázala od samotného začátku velice nadchnout.

Při probírání jednotlivých známých stádií postupného vyrovnávání se s těžkou nemocí podle Kübler-Rossové jsme mohli do problematiky přispívat vlastními zkušenostmi, postřehy.

Zvlášť v prvním rozsáhlém bloku kurzu bylo pozoruhodné v opravdu širokých souvislostech nahlížení na samotné umírání, přípravu pohřbu a nadto i průběh samotného pohřbu, uzavřeného smuteční hostinou, nazývanou kar. Lektorka sama uváděla zkušenosti s tím spojené ze svého života a nám všem se začaly z paměti vybavovat zasuté a často v zajímavých podrobnostech uložené prožitky, vzpomínky, které jsme mohli vyslovit a vstupovat s nimi do společné debaty a vzájemného sdílení. Vzpomínala na obyčej z jihočeské vesnice jejích prarodičů, kdy způsobem zvonění umíráčkem se zároveň oznamovalo, zda zemřelý je muž nebo žena. Další jen namátkou uvedené konkrétní skutečnosti: plnění posledního přání, vystavení otevřené rakve se zesnulým v domě smutku, symbolické vhození hlíny na rakev spuštěnou v otevřeném hrobě, po dobu truchlení černým oděvem vyjadřovaný smutek. Dotkli jsme se i vhodnosti či nevhodnosti konfrontovat děti s úmrtím a pohřbem. Lektorka sama za sebe z psychologického hlediska například považuje za vhodné, aby lidé při pohřbech neodmítali přijímání kondolencí, protože je to situace, při níž mohou vyplavit svou emoční zátěž.

Široké spektrum vzpomínek často z raného dětství mnohých účastníků přineslo obrovské množství dnes už z části nepraktikovaných rituálů spojených s mezními situacemi v životě. Lidé dříve se díky nim dokázali s odchodem blízkého člověka lépe vyrovnávat. Umírání a smrt nadto i veřejný pohřeb nebyl tabu. Lektorka případně uváděla poznatky svého známého klinického psychologa, potvrzujícího bezesporný význam těchto rituálů k duševní hygieně.

Karel Malina, pracovník pečovatelské služby

 

Děkujeme Výboru dobré vůle za možnost propojit zkušenosti pobytových a terénních služeb pro paliativní péči v rámci stáží a vzdělávání.

Diakonie ve Valašském Meziříčí

Diakonie v číslech

V loňském roce jsme pomohli 0 lidem
Zaměstnáváme 0 lidí s hendikepy
Nabízíme 0 sociálních a zdravotních služeb