Dobré věci se dějí...

Paní Hana žila již řadu let sama a využívala služeb pečovatelské služby. 83 letá paní trpěla pocitem osamocenosti a depresemi, postupně přestala vycházet z bytu. Její psychický stav se zhoršil, když jí zemřela kočka, kterou měla velmi ráda. Po vzájemné domluvě začala za paní Hanou jednou týdně přicházet naše dobrovolnice Věrka. Paní Haně naslouchala a povídala si s ní, začaly spolu také číst a luštit křížovky. Pondělní odpolední návštěvy se staly pravidelností a postupně si Věrka s paní Hanou vytvořily přátelský vztah, který jim oběma přináší radost.  „Chodím za paní Hanou moc ráda, je to velice zajímavá žena. Povídáme si, luštíme spolu křížovky.... “ Paní Hana se začala na návštěvy Věrky velmi těšit. "Uvažuji o tom, že možná spolu začneme chodit i na procházky. S její pomocí bych si to snad troufla…“, říká paní Hana. 

Dobrovolnice s dětmiV denním stacionáři se věnujeme starým lidem, kteří potřebují pomoc druhého člověka.  Společně s nimi čteme, tvoříme, procvičujeme paměť, protahujeme tělo....Krásným zpestřením každodenního programu jsou naši dobrovolníci. Jednou takovou dobrovolnicí je mladá maminka se svými dcerkami Madlenkou a Barunkou. Navštěvují naše seniory již několik let a vždy když přijdou, oči všech se rozzáří nad bezprostředností a úsměvy dětí. Společně prožitý čas je občerstvením pro všechny, pomůže vybavit hezké vzpomínky naděti i vnuky či čas vlastního dětství. Holky se na setkání vždycky těší "Dnes půjdeme zase za babičkama," nezapomíná hlásit mamince Madlenka. :)

Slečna Markétka M., 19 let
K dobrovolnické práci jsem se z části dostala díky škole, kterou studuju (VOŠ sociální). Velmi mě naplňuje, když vidím, že někomu zlepším den a zpříjemním těžké chvíle. Dobrovolníkem v hospici jsem se stala, protože jsem chtěla vystoupit ze své komfortní zóny a pomáhat druhým. Být dobrovolníkem je pro mě radost, protože lidem zlepším náladu tím, co mě baví. Hraju s nimi na ukulele a zpívám, povídáme si, nebo jdeme do zahrady na procházku. 
 
Paní Karla M., 75 let
O možnosti dobrovolnictví v dobročinném obchůdku jsem se dozvěděla od známé z domu, která už v Darovánku pomáhala. Nabídla mi, ať se k partě dobrovolnic, které tam prodávají, přidám. Tak jsem to zkusila. Práce pro Diakonii mě těší. Mám soucit s lidmi, kterým se nedaří tak dobře, jako mě. Z dobrovolnictví mám dobrý pocit, nabíjí mě to energií.
 
Paní Matylda K., 80 let
Celý život jsem pracovala s lidmi. Dělala jsem poštovní doručovatelku a pro svou práci jsem žila. Na důchodě jsem se starala o mamku. Když pak umřela, řekla jsem si, že mám aj dost času aj dost energie a o Darovánku jsem věděla od ženských z kostela, tož jsem tam začala taky pomáhat. Chodím tam už přes tři roky. V Diakonii se dostanu mezi dobré lidi a ta práce mě baví.