Společné tvoření z hlíny v Hospici CITADELA

Spolupráce s Hospicem CITADELA je pro nás opravdu srdcovou záležitostí. Naše škola má k mezigeneračnímu setkávání velmi blízko. Je to i tím, že sídlí na ulici Žerotínova, hned vedle budovy Domova pro seniory. Aktivit máme v rámci celého roku více. Vyhledáváme příležitosti, jak být nápomocni.

Jednou měsíčně přicházíme s keramickým kroužkem na tvoření s klienty a následně doneseme hotové, namalované výrobky. Dokonce jsme i v době covidové našli způsob, jak se propojit. Klienti vyráběli, my výrobky poté malovali a naopak. Velkým potěšením nám je, když vstoupíme do haly a všude kolem nás jsou naše výtvory. Ať už to jsou andělíčci ve vitrínce, květiny na stolech nebo zvonkohry zavěšené na točitém schodišti. Děti z prvního stupně do hospice chodí s radostí. Některé tam chodí pravidelně, jiné se střídají podle svých ostatních kroužků a možností.

Práce s hlínou nám dává nádherné možnosti. Je svým způsobem relaxační i aktivizační, procvičí jemnou motoriku a taky zahřeje. Techniky volím jednodušší a nechávám volnou ruku pro fantazii. Často jsou společnými autory děl děti i klienti zároveň.

Občas se snažím vymyslet výrobky, které mají i nějakou hloubku. Velmi úspěšná byla naše společná výstava Ruka v ruce, která byla zaměřena na toleranci, soudržnost a ohleduplnost. Byla součástí pietní akce ke smutnému osmdesátému výročí vyhlazení obce Lidice u Lidické hrušně zasazené v zahradě naší školy. Vytvořili jsme i putovní soubor velkoformátových fotografií právě z našich setkávání. K fotkám se mohly děti vyjádřit, proč do hospice rády chodí a co je zaujalo nebo potěšilo. Bylo to velmi milé. Dále tam byly vytvořené misky s rukou dědečka nebo babičky a druhé ruky dětské, které spolu byly propojeny do tvaru objímající misky. Právě toto jednoduché spojení mělo symbolizovat, jak jsme jeden pro druhého důležití. Mám na to velmi silnou vzpomínku, když si vzájemně obkreslovaly ruce a stopa na hlíně zůstala pravdivě kostrbatá.

Děti vnesou mezi nemocné a staré lidi svou vnitřní radost. Rozdělí se o tuto krásnou a silnou energii s lidmi, kteří ji ztrácejí. A naopak klienti hospice děti velmi vřele vítají. Pořád se jich na něco ptají, nebo s nimi tiše sedí a sledují jejich pohyby. Často si při práci zazpíváme, zasmějeme se.

Děti vedu k tomu, aby se nebály klientů dotknout, pomoct jim, oslovit je nebo si s nimi povídat. Pokaždé je tam krásná atmosféra a ze setkání odcházím naplněná pocitem, že to má smysl.

My dospělí máme životní zkušenost, proto je tomu přítomné i to silné dojetí a smysluplnost. U dětí je to o radosti, spontánnosti, zážitku. Samozřejmě si uvědomuji, že je potřeba být na ně opatrní, jsou velmi křehké. I proto volím způsob dobrovolnosti, aby chuť se zúčastnit takovéhoto setkání vycházela z nich.

V naší keramické dílně se nezabýváme jenom práci s hlínou, snažím se děti naučit aktivně se zapojovat do života kolem sebe. U rodičů i ve škole se setkávám s velikou podporou.

Zuzana Fatrsíková, vychovatelka ŠD ZŠ Žerotínova